Kde se vzala Zoubková víla? Jaké další bytosti chodí pro dětské zuby? Historie těchto příběhů se datuje k dobám dávno minulým!
Kdo by neznal Zoubkovou vílu a její noční cesty do pokojíčků malých dětí, kde hledá vypadlé mléčné zoubky, které vyměňuje za mince či jiné odměny, že? Na popularitě tahle mýtická bytost získala třeba i díky víle Zuběnce z animovaného filmu Legendární parta. Napadlo vás ale někdy, kde se tahle pověra vzala?
Výmysl moderní doby? Kdepak!
Různé kultury mají různé bytosti či příběhy, základní myšlenka však zůstává stejná. Napříč celým světem mají příběhy o vypadávání mléčných zubů velmi silnou tradici, která se datuje již k dobám dávno minulým.
„Tand-Fe” a Vikingští válečníci
V zemích severní Evropy dávali rodiče dětem drobné odměny za to, že jim ratolesti vypadlé zuby předaly. Tato tradice se nazývala: „Tand-Fe” a zmínky o ní nese již Edda. To znamená, že tato tradice existovala už ve 12. století!
V tomto období si lidé mysleli, že dětské zuby přinášejí štěstí. Právě proto si z nich vikingští válečníci společně s dalšími předměty vytvářeli náhrdelníky, které je měly ochránit a přinést jim štěstí v bojích.
Čarodějnice a nikdy nekončící hledání zubů v posmrtném životě
Lidé ve středověku zase věřili tomu, že pokud vypadlé dětské zuby nespálí či nezakopou pod zem, stráví v posmrtném životě věčnost tím, že je budou hledat.
Házení zubů do ohně rovněž probíhalo ze strachu z čarodějnic. Lidé v této době totiž věřili, že pokud své vypadlé zuby nehodí do ohně a zmocní se jich čarodějnice, převezme moc nad celým jejich chrupem.
Jakékoliv zubní procedury byly ve středověku velmi bolestivé (extrakce zubů byla koneckonců i jednou z mučících praktik) a traumatizující, to je s největší pravděpodobností také důvod, proč se lidé uchylovali k těmto pověrám.
Nejznámější příběh o zoubkové víle započal v Irsku
Irský příběh vypráví o malé leprikóní holčičce, která se jmenovala Anna Bogle. Tahle malá skřítka si hrála v lese, až najednou při svých radovánkách přišla o zub. Zoufale se snažila vymyslet, čím vyražený zub nahradí. Po několika neúspěšných pokusech se rozhodla použít dětský mléčný zub, za který se odměnila leprikóním zlatem.
Myšky, myšáci a jiní hlodavci
Ve Španělsku a zemích Hispanoameriky pro dětské zuby nelítají víly, chodí si pro ně totiž myšák Ratoncito Pérez. Ten pak vybírá zoubky schované pod polštářem a nechává místo nich malé odměny. Ve Francii a v částech Belgie, kde se mluví převážně francouzsky, existuje obdobná postava myšáka, jen se mu říká La Petite Souris.
Italové dilema mezi existencí myších pomocníků a zoubkových víl vyřešili kompromisem, ve svých interpretacích této tradice využívají obojí.
V některých asijských zemích (například v Indii, Koreji, Vietnamu nebo třeba Nepálu) děti rozlišují odkud jim zub vypadl. Pokud původně patřil na spodní čelist, musejí ho hodit na střechu. Pokud vypadl z horní čelisti, musejí ho schovat pod podlahu. V obou případech děti volají přání, aby jim byl vypadlý zub nahrazen novým, myším zoubkem.
Proč právě myši?
Jedním z charakteristických rysů hlodavců jsou takzvané hlodavé řezáky. Ty jsou zajímavé právě tím, že nemají kořeny a neustále dorůstají. To je s největší pravděpodobností důvod, proč jsou myši hlavními protagonisty v příbězích o mléčných zubech v mnoha zemích na celém světě.
Myšky a jiné hlodavce můžeme najít i na obalech či reklamních materiálech různých výrobců potřeb pro zubní hygienu. Například firma Elmex v marketingu pro svou řadu dětských produktů využívá právě malou bílou myšku. Nejznámější retro zubní pasta Perlička má na svém obalu také hlodavce, konkrétně malého bobra v pyžamu.
K čemu jsou tyto příběhy dobré?
Každá věc, která rozvíjí dětskou představivost je nesmírně důležitá. Je to právě fantazie, která dětem pomáhá zvládat řadu nepříjemných situací, přináší do jejich světa pestrost a v neposlední řadě jim třeba i nabízí možnosti, jak řešit problémy, které se zpočátku zdají jako neřešitelné.
Ztráta zubů může být pro mnoho dětí stresující záležitost. Je to jedna z prvních velkých změn, kterou na svém těle pořádně pociťují, a tak přichází řada otázek a emocí. Všechny výše zmíněné příběhy nabízí možnost, jak zařídit, aby dítko tyto změny vnímalo pozitivně. Případný úlek a obava ze ztráty části svého těla se tak rázem mění ve zvědavost, očekávání a nadšené fantazírování.
Navíc je to skvělá možnost k vytvoření dalších aktivit! Co třeba společně namalovat zoubkovou vílu a její království? Najít o ní další příběhy nebo jí třeba před spaním přichystat nějakou dobrotu na stůl. No a co třeba koupit hezký kartáček s myškami?
